neděle 25. října 2015

Spravedlnost neexistuje



Vyhnání Gerty Schnirch je románovým debutem talentované spisovatelky Kateřiny Tučkové. V roce svého vydání vyhrál cenu čtenářů Magnesia litera, byl nominovaný na cenu Josefa Škvoreckého a Jiřího Ortena. Tučková prostřednictvím tohoto románu otvírá společenské tabu, stále bolestivé, nedořešené, dotýkající se dvou sousedících národů – vyhnání Němců po druhé světové válce.
Vyhnání mapuje život mladičké Gerty Schnirch od dětství, přes dospívání, léta strávená ve vyhnanství až po návrat do rodného Brna a stáří. Gerta je dcerou české matky a německého otce, který vyznává nacistickou ideologii.  Ač k němectví netíhne, ba naopak cítí se být Češkou, je koncem května roku 1945 vyhnána jako tisíce dalších českých Němců a kolaborantů z Brna. Sama s několikaměsíční dcerkou Barborou se vydává pěšky na cestu, jejíž cíl nezná.
 „ Spravedlnost neexistuje. Donedávna v ní ještě věřila, myslela si, že jde zhodnotit míra provinění, kterého se kdo dopustil. Jak se mýlila. Gerta se snažila rozpoznat lidi, kteří spolu s ní tak potupně opouštěli Brno, vstříc nejisté budoucnosti.“

  Kniha je rozdělená do pěti kapitol, z nichž každá popisuje určitou část Gertina života. Až na několik pasáží je líčená z pohledu hlavní hrdinky. Výjimkou je poslední kapitola s názvem Sólo pro Barboru, která je vyprávěna samotnou Barborou a je stylizována do ich-formy. Prostřednictvím tohoto způsobu můžeme vidět střídání zorných pohledu na tutéž situaci, stejně tomu je u dalších částí, které jsou vyprávěny Barborou v dětském věku.  Postava Barbory má v románu nezastupitelnou funkci, posouvá časovou linií příběhu a zároveň vypráví příběh, který nám Gerta „ zatajila“. Dochází také ke generačním pohledům na situaci němectví, a to prostřednictvím Gerty, Barbory a později i Gertiny vnučky.
Samotné vyprávění začíná prologem, který nás vtahuje rovnou do děje. Tento způsob je typický pro poetiku Tučkové, avšak v případě Vyhnání se jeví zcela zbytečný a nefunguje, stejně jako některé části knihy (např. život po odsunu v Perné je zbytečně obsáhlý), které nemají své opodstatnění v celkovém vyznění a mohou náročnějšího čtenáře odrazovat. Dialogy také nejsou příliš šťastné, často se stává, že nefungují a prozrazují příliš moc, což platí pro celý příběh, který je  doslovný a nenechává prostor čtenáři.
Příběhem prostupuje celá řada postav epizodního charakteru, jiné se čtenáři jen jako epizodní mohou jevit. Na konci knihy najdou veškeré postavy své opodstatnění a odkryje se jejich spletitý osud. Atmosféra doby je podpořena soudobými německými názvy náměstí, domů a ulic, jejichž prostřednictvím se čtenář dostává do válečného Brna. Stejně tak německé dialogy postav dodávají příběhu autenticitu. Čtenáři, kteří neumějí německy, jsou však okradeni o jistý prožitek, protože v knize chybí slovníček, jako tomu je u názvů brněnských míst.
Tučková si zvolila ožehavé téma, o kterém by se mělo psát častěji. Ukázala druhou stranu naší pohnuté historie. Tu se pokouší vylíčit se značnou historickou přesností, doloženou výpovědí a svědectvím pamětníků v kombinaci s beletristickým rozměrem. Svým poutavým vypravěním a silným příběhem si román vysloužil řadu příznivců.


Kateřina Tučková, Vyhnání Gerty Schnirch, Host, Brno 2010



Žádné komentáře:

Okomentovat

děkuji za každičký komentář :)