Vyhnání Gerty Schnirch je
románovým debutem talentované spisovatelky Kateřiny Tučkové. V roce svého
vydání vyhrál cenu čtenářů Magnesia litera, byl nominovaný na cenu Josefa
Škvoreckého a Jiřího Ortena. Tučková prostřednictvím tohoto románu otvírá
společenské tabu, stále bolestivé, nedořešené, dotýkající se dvou sousedících
národů – vyhnání Němců po druhé světové válce.
Vyhnání
mapuje život mladičké Gerty Schnirch od dětství, přes dospívání, léta strávená
ve vyhnanství až po návrat do rodného Brna a stáří. Gerta je dcerou české matky
a německého otce, který vyznává nacistickou ideologii. Ač k němectví netíhne, ba naopak cítí se být
Češkou, je koncem května roku 1945 vyhnána jako tisíce dalších českých Němců a
kolaborantů z Brna. Sama s několikaměsíční dcerkou Barborou se vydává
pěšky na cestu, jejíž cíl nezná.
„
Spravedlnost neexistuje. Donedávna v ní ještě věřila, myslela si, že jde
zhodnotit míra provinění, kterého se kdo dopustil. Jak se mýlila. Gerta se
snažila rozpoznat lidi, kteří spolu s ní tak potupně opouštěli Brno,
vstříc nejisté budoucnosti.“
Kniha je rozdělená do pěti kapitol,
z nichž každá popisuje určitou část Gertina života. Až na několik pasáží
je líčená z pohledu hlavní hrdinky. Výjimkou je poslední kapitola s názvem
Sólo pro Barboru, která je vyprávěna samotnou Barborou a je stylizována do ich-formy.
Prostřednictvím tohoto způsobu můžeme vidět střídání zorných pohledu na tutéž
situaci, stejně tomu je u dalších částí, které jsou vyprávěny Barborou
v dětském věku. Postava Barbory má
v románu nezastupitelnou funkci, posouvá časovou linií příběhu a zároveň
vypráví příběh, který nám Gerta „ zatajila“. Dochází také ke generačním
pohledům na situaci němectví, a to prostřednictvím Gerty, Barbory a později i
Gertiny vnučky.
Samotné
vyprávění začíná prologem, který nás vtahuje rovnou do děje. Tento způsob je
typický pro poetiku Tučkové, avšak v případě Vyhnání se jeví zcela
zbytečný a nefunguje, stejně jako některé části knihy (např. život po odsunu
v Perné je zbytečně obsáhlý), které nemají své opodstatnění
v celkovém vyznění a mohou náročnějšího čtenáře odrazovat. Dialogy také
nejsou příliš šťastné, často se stává, že nefungují a prozrazují příliš moc,
což platí pro celý příběh, který je doslovný a nenechává prostor čtenáři.
Příběhem
prostupuje celá řada postav epizodního charakteru, jiné se čtenáři jen jako
epizodní mohou jevit. Na konci knihy najdou veškeré postavy své opodstatnění a
odkryje se jejich spletitý osud. Atmosféra doby je podpořena soudobými
německými názvy náměstí, domů a ulic, jejichž prostřednictvím se čtenář dostává
do válečného Brna. Stejně tak německé dialogy postav dodávají příběhu
autenticitu. Čtenáři, kteří neumějí německy, jsou však okradeni o jistý
prožitek, protože v knize chybí slovníček, jako tomu je u názvů brněnských
míst.
Tučková
si zvolila ožehavé téma, o kterém by se mělo psát častěji. Ukázala druhou
stranu naší pohnuté historie. Tu se pokouší vylíčit se značnou historickou
přesností, doloženou výpovědí a svědectvím pamětníků v kombinaci
s beletristickým rozměrem. Svým poutavým vypravěním a silným příběhem si
román vysloužil řadu příznivců.
Kateřina
Tučková, Vyhnání Gerty Schnirch,
Host, Brno 2010
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za každičký komentář :)