Novela Zázemí je třetí knihou talentované Jany
Šrámkové. Stejně jako její prvotina Hruškadóttir, se nese Zázemí
v podobném duchu- hledání identity, kořenů, rodného místa. Již od prvních stran
je patrné, jak silná a naléhavá byla potřeba Šrámkové vyjádřit svou lásku k
babičce.
Zázemí
je křehkou výpovědí mladé ženy o ztrátě svého rodného domu, města, pokoje, ale
především babičky. Osoby, která ji v myšlenkách doprovází všedními věcmi
života, ale zůstává především ve vzpomínkách. Hlavní postavou je Jana, matka dvou dětí,
recenzentka, spisovatelka a žena, žijící v prostředí sídliště, v obavách a
nejistotě.
Příběh
je vyprávěn z pohledu hlavní postavy formou zápisků, které si vede
s plánem napsat příběh.
„ Píšu tvůj
příběh, babičko. Tak jak jsi mi ho vyprávěla. I jinak. Píšu a moc mi na tom
záleží, což samozřejmě celou věc komplikuje. Včera večer jsem dala Františkovi
přečíst prvních deset stránek. Tedy prvních, které jsem napsala ne začátek
příběhu.“
Kniha
je rozdělena do tří částí- Podnebí, Předpeklí, Zázemí, pod které se sdružují
jednotlivé kapitoly. Děj je vyprávěn ve dvou liniích- v jedné sledujeme
všední život Jany, který se odehrává v rozmezí několika let, zachycuje čas
strávený s prvním dítětem, autorská čtení v Café Fra, literární
pokusy, návštěvy rodičů, dobu vánoční a porod druhého dítěte. Do první linie
pak vstupuje druhá, která je sestavená ze vzpomínek na babičku Noemi. Vzpomínky
jsou útržkovité, ale někdy tvoří souvislý příběh (kapitola Příběh). Dějové
linie se navzájem proplétají. I přesto příběh neztrácí na své citlivosti a
osobitosti. Ta je podpořena autorčinými specifickými pojmenováními.
Z gauče,
na kterém Jana jako malá přespává se stává spaní na „ žlutým “, babičku přirovnává
k mikulášským figurkám a ze své dcery udělá „Apačku“ , která se babičce Noemi tolik podobá. „Vyloupnu jednu babičku z plata a
přihodím jí k pórku a zakysané smetaně do košíku…A tak se vyvine taková
malá rodinná tradice, předadventní folklor. Muž mi pojídá babičky a já je
dokupuju.“ Samotné vzpomínky jsou mnohdy veselé (kapitola Čerych), ale převažují
bolestivé. Vypovídají o osobní nevyrovnanosti hlavní postavy. Jsou zoufalým
výkřikem, který nikdo neslyší. Kniha má pouhých 136 stran, které každý hravě
zvládne za jedno odpoledne nebo večer. Šrámkova Zázemí strukturovala do
deníkových zápisků, místy se jí stává, že říká mnohem víc, než by měla.
Například pasáže s dědečkem nebo literární večery v Café Fra jsou
v knize zbytečné, i bez nich by příběh fungoval.
Způsob jakým
Šrámková příběh vypráví, zanechá ve čtenáři silný zážitek. Ke konci knihy
stejně jako Jana dojde ke smíření. S babičkou Noemi si vzpomeneme na tu
svou jedinečnou, upovídanou, s velkými příběhy a přesto tak podobnou.
Jana Šrámková: Zázemí, Fra, Praha, 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za každičký komentář :)