neděle 25. října 2015

Spravedlnost neexistuje



Vyhnání Gerty Schnirch je románovým debutem talentované spisovatelky Kateřiny Tučkové. V roce svého vydání vyhrál cenu čtenářů Magnesia litera, byl nominovaný na cenu Josefa Škvoreckého a Jiřího Ortena. Tučková prostřednictvím tohoto románu otvírá společenské tabu, stále bolestivé, nedořešené, dotýkající se dvou sousedících národů – vyhnání Němců po druhé světové válce.
Vyhnání mapuje život mladičké Gerty Schnirch od dětství, přes dospívání, léta strávená ve vyhnanství až po návrat do rodného Brna a stáří. Gerta je dcerou české matky a německého otce, který vyznává nacistickou ideologii.  Ač k němectví netíhne, ba naopak cítí se být Češkou, je koncem května roku 1945 vyhnána jako tisíce dalších českých Němců a kolaborantů z Brna. Sama s několikaměsíční dcerkou Barborou se vydává pěšky na cestu, jejíž cíl nezná.
 „ Spravedlnost neexistuje. Donedávna v ní ještě věřila, myslela si, že jde zhodnotit míra provinění, kterého se kdo dopustil. Jak se mýlila. Gerta se snažila rozpoznat lidi, kteří spolu s ní tak potupně opouštěli Brno, vstříc nejisté budoucnosti.“

pátek 9. října 2015

Babičko, pojď, utečeme spolu



Novela Zázemí je třetí knihou talentované Jany Šrámkové. Stejně jako její prvotina Hruškadóttir, se nese Zázemí v podobném duchu- hledání identity, kořenů, rodného místa. Již od prvních stran je patrné, jak silná a naléhavá byla potřeba Šrámkové vyjádřit svou lásku k babičce.     
Zázemí je křehkou výpovědí mladé ženy o ztrátě svého rodného domu, města, pokoje, ale především babičky. Osoby, která ji v myšlenkách doprovází všedními věcmi života, ale zůstává především ve vzpomínkách.  Hlavní postavou je Jana, matka dvou dětí, recenzentka, spisovatelka a žena, žijící v prostředí sídliště, v obavách a nejistotě.
Příběh je vyprávěn z pohledu hlavní postavy formou zápisků, které si vede s plánem napsat příběh.
 „ Píšu tvůj příběh, babičko. Tak jak jsi mi ho vyprávěla. I jinak. Píšu a moc mi na tom záleží, což samozřejmě celou věc komplikuje. Včera večer jsem dala Františkovi přečíst prvních deset stránek. Tedy prvních, které jsem napsala ne začátek příběhu.“