Svět je malý a o náhody tu není nouze.

Milenka, manželka, matka, (D)dobrovolná babička, porodní asistentka, zanedbaná puberťačka, kariéristka, neúspěšná podnikatelka, prostitutka, … 12 žen, 12 dramatických osudů, 12 kapitol.

Bábovky jsou třetí knihou talentované Radky Třeštíkové. Soubor povídek vyšel začátkem roku 2016 a záhy se stal bestsellerem. Dvanáct příběhů nás zavadí do života žen různých věkových kategorii. Třeštíková otevírá ta nejbolestivější témata a zákoutí ženské duše, s kterými se dokáže ztotožnit každá žena. Jak se cítí Rebeka, která je milenkou ženatého muže? Je Karolína vážně tak příšerná a kdo je otcem jejího dítěte? Skutečně jsou gerbery ve váze pozorností pro Milušku? Proč se Nikola chová jako rozmazlený fracek a paní Dobrovolná dělá náhradní babičku? Kdo ukradl Květě peníze v bufetu?

Jednotlivé příběhy jsou vyprávěny formou prožívajícího já, dostáváme se do myšlenek hrdinek a jejich strasti prožíváme s nimi. Povídky jsou vyprávěny ve dvou dějových liniích. V čase vyprávění a retrospektivě, složené ze vzpomínek. Vzpomínky jsou v mnoha případech s odstupem několika let a ukazují zásadní zlomy v životech hlavních postav.

„Vstanu ze židle a poděkuju, i když přesně nevím za co. Z nemocnice odcházím rychle, chci to tam za sebou všechno nechat, setřást tu děsivou zprávu z modrých šatů, na které se mi přilepila jako kus zatažené oblohy, sluneční brýle jsem nejspíš zapomněla v ordinaci, ale slunce je stejně za mraky. Svět kolem zničehonic potemněl a ztichl, vůbec nic neslyším, necinkají tramvaje, auta netroubí, dokonce ani to kterému omylem vstoupím do cesty, žádné z šesti narozených dětí dnes nekřičí a přitom jsou všechny zdravé a dokořán otevírají malá ústa,...“ (str.62)

Bábovky jsou kompozičně velmi propracované. Jsou výjimečné vzájemnou provázaností. Hlavní postavy a jejich osudy se proplétají, ať už náhodně nebo jen proto, že jsou si partnersky či rodinně blízké. Postavy se v jednotlivých povídkách objevují i několikrát, někdy jsou setkání hromadná, jako je tomu například na pohřbu. Jednotlivé příběhy a postavy jsou vedle sebe skládány podle tématu, o kterém autorka vypráví, čímž ukazuje dva rozdílné pohledy na stejnou situaci. Příběhy se proplétají stejně jako postavy. Během čtení jsem si ke každé dělala poznámky, abych neztratila dějovou niť, a upřímně obdivuju autorku, že se v nich sama neztratila, ačkoliv drobné informační chybičky by se našly.

Třeštíková si s postavami pohrává jako s loutkami, ale i přesto nezapomíná udržet napjatou a tajuplnou atmosféru. Vsází na náhodná setkání, která překvapivě fungují a často nemilosrdně zamíchají osudem. Provázanost je přítomná i v jednotlivých závěrech kapitol, které nechává Třeštíková otevřené, čímž udržuje napětí a zároveň čtenáře povzbuzuje, aby četl dál.

"Nechám mixér mixérem a jdu se podívat zprátky do  jídelny, která už vůbec nevypadá jako jídelna, půl stěny je pryč, a namísto stolu, u kterého jsem ještě před chvílí seděla, přesně tam, kde jsem v klidu jedla svoje kuře, jsou pomačkané plechy, skleněné střepy a hromada suti." (str.243)

 Bábovky mě nesmírně bavily, moje pocity se střídaly jako na běžícím pásu. Příběhy hrdinek jsem prožívala tak, jako by to byly mé vlastní. Obsahu porozumí každá žena, která se někdy strachovala o své nejbližší a milovala. A určitě by neuškodilo, kdyby se kniha dostala do rukou mužům. :)

Radka Třeštíková, Bábovky, Motto, 2016.

   Za recenzní výtisk děkuji internetovému knihkupectví Martinus, bližší informace naleznete ZDE