Vzdálenost mezi místem, odkud pocházíte a místem, kde se rozhodnete žít je někdy stovky kilometrů. Přesto touha ještě jednou spatřit svůj rodný kraj nebo třeba jen pochopit odkud pocházíme je často silnější než cokoliv jiného.
Klub radosti a štěstí
je prvním románem čínské spisovatelky Amy Tan, zabývá se tématikou emigrace a
křehkým vztahem mezi matkou a dcerou.
V roce 1949 zakládají čtyři Číňanky,
čerstvé emigrantky, v San Franciscu klub Radosti štěstí, aby aspoň na
chvíli zapomněly na své osobní tragédie a pokusily se vyrovnat s americkým
způsobem života, který je jim tak cizí. Jedna z nich po letech umírá, je
to Suyuan Woodová, iniciátorka vzniku. Na její místo u madžongového stolku zasedá
její dcera Jing-mei. Nová příchozí otevírá v ženách touhu pohlednout
zpátky do minulosti a vyprávět své bolestivé příběhy.
Román je kompozičně velmi zajímavý, tvoří
vzorec příběhů, které se navzájem proplétají stejně jako postavy, které mají
společné osudy. Jsou jimi matky a dcery. Dvě generace. Matky, které vyrostly a
část svého života prožily ve válečné Číně, kterou musely opustit. Dcery, po
emigraci narozené v San Franciscu, již ovlivněné americkou kulturou, které
těžce snášení tvrdou výchovou svých matek a překonávají propasti, které
vznikají mezi vzájemným nepochopením a způsobem nahlížení na život. Všechny
postavy spojuje jedno, touha pochopit jedna druhou, vyrovnat se svým osudem a
nalézt své ztracené a neobjevené čínské já.
„Dcera mě ubytovala v nejmenším pokoji
svého nového domu. „To je pokoj pro hosty,“ prohlásila Lena svým pyšným
americkým způsobem. Usmála jsem se. Podle čínského obyčeje se má hostům poskytnout ta nejlepší ložnice, kde spí sama
se svým manželem. Ale to jí nepovím. Její moudrost je jako bezedná studna.
Házíš do ní kameny a ty se propadnou do temnoty a zmizí. V jejích očích, oplácejících mi pohled,
se neodráží nic. To si v duchu myslím, i když svou dceru miluji. Sdílely
jsme spolu kdysi obě jedno tělo. Část její mysli je částí mne. Ale když se
narodila, vyklouzla ze mě jako mrštná ryba a od té doby plavala pořád pryč. A
teď jí musím říct všechno o své minulosti. Jedině tak jí mohu proniknout pod
kůži a vytáhnout ji tam, kde může být zachráněna“ (str. 259)
Vyprávění je v knize rozdělené do
čtyř částí (Pírka ze vzdálenosti tisíce LI,
Dvacet šest zhoubných vrat, Americký překlad, Královská matka západní oblohy),
které obsahují čtyři příběhy. V té první se matky ohlížejí za svým
dětstvím v Číně, provázené tvrdou výchovou a popisem tradic. Druhá část se
odehrává v San Franciscu, dcery vyprávějí o svém dětství, které bylo
ovlivněno tvrdou výchovou matek, ze které se pokoušely každá svým osobitým
způsobem vymanit. V Americkém překladu, třetí části se s dcerami setkáváme
znovu, již jako dospělými ženami a poslední část je vyvrcholením celé knihy, ve
kterém se dozvídáme detaily osudů matek, společně s touto částí se uzavírá
i příběh Jing Mei, která po smrti matky cestuje do Číny, aby se setkala se
svými ztracenými sestrami a stala se tak úplná.
Formou
a spletitostí příběhů i postav Klub radosti a štěstí připomíná mé oblíbené Bábovky od Radky Třeštíkové. Stejně jako
Třeštíková se i Amy Tan pokouší nahlédnout do zákoutí ženské duše, řeší složitý
vztah matky a dcery, předává prastarou čínskou moudrost a také reflektuje
bolestivé ztráty způsobené emigrací. Autorka čerpá se svých vlastních
zkušeností, neboť se sama narodila jako Číňanka v Americe.
Nemohu
najít nic, co bych knize vytkla a tak nezbývá, než jí jen doporučit.
Tan
Amy, Klub radosti a štěstí, Motto,
2016
za recenzní výtisk děkuji internetovému knihkupectví Martinus, knihu naleznete ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za každičký komentář :)